Sídlo

Hrobka

Dvěma sestrám Zuzaně a Šárce se po dlouhém přemlouvání konečně podařilo přesvědčit jejich staršího bratrance Aleše, aby šel natáčet v noci do hrobky.

"No tak, Aleši běž tam, jinak si o tobě budu myslet, že jsi srab."

Přesně, Zuzka má pravdu, jestli tam nepůjdeš, tak jsi vážně srab."přidává se do řeči i Šárka.

"Ale holky, neblbněte já tam fakt nechci….. však samy víte, jaké věci se o té hrobce vypráví a navíc, co za to dostanu, když to natočím?!"

"No ode mě a od Šárky 400Kč.Můžou se ti hodit a ještě k tomu kamera je moje, takže jediný co musíš udělat je: jít tam,zapnout kameru, natočit co chceme a zase se vrátit zpátky."

"Takže nevím, co je na tom tak těžkého, že Zuzko? "

"Jj moje řeč."

"Skvělý, to mám ale výhod.V kolik hodin tam mám být?"

"Já a Šárka jsme se shodly, že o půl dvanácté….."

"Jedině, když od vás dostanu další dvě stovky!"

"Platí."rychle ze sebe dostane Zuzka, než si to Aleš rozmyslí.

"Taky platí hlavně, když to natočíš."

Dívky dají Alešovi kameru, mobil a několik instrukcí.Aleš dorazí na hřbitov, kde je hrobka za 5 minut půl dvanácté.Jen stěží krotí strach, který se mu dostává hlouběji a hlouběji do myšlenek.Jakmile uviděl hrobku, ve které má pořídit záznam, přeběhl mu mráz po zádech.Otevřel dveře do hrobky a zapnul kameru na noční režim.První co spatřil byly schody dolů vedoucí za roh.Chtěl to mít už co nejrychleji za sebou, tak se vydal po schodech dál při chůzi si svítil baterkou.

"Konečně!" zvolal, když se před ním objevila krásně zdobená kamenná rakev.

Neváhal a šel blíže, pokusil se odhrnout víko, ale nešlo mu to.Bylo příliš těžké.Usoudil, že musí položit na zem jak baterku tak kameru.Po položení věcí se pokusil odhrnout víko znovu.Tentokrát už šlo.Vzal do jedné ruky baterku, do druhé kameru a podíval se na obsah rakve.Když jej spatřil vyděsil se tak, že uskočil o několik metrů zpět.Až se uklidnit z prvotního šoku, opět nahlédl do rakve.Začal natáčet kostlivce mrtvého kněze.

"Dobře….. a 600Kč je mých."

Zafoukal vítr a zabouchl vrchní dveře pro vstup do hrobky.Aleš se vystrašil tak, že hned běžel ke dveřím. Zkoušel je otevřít, ale marně, byly zaseklé.Velice ho to rozhodilo.Rozběhl se tedy k rakvi, ale po schodech upadl a rozbil baterku.

"Do háje….. fakt skvělý."

Aleš už to nedokázal vydržet v klidu.Sáhl si do kapsy pro mobil.Vytočil Zuzčino číslo…..

"Není signál….. to je můj konec!!!" až hystericky pronese.

"Holky pomozte….." řekne do prázdnoty hrobky beznadějným hlasem.

Stupeň jeho zděšení se očividně zvýšil.Radši a z posledním sil, si sedne vedle rakve a z těžka oddechuje.Kamera pořád běží, ale Aleš o tom neví.Z temnoty hrobky se začaly ozývat děsivé až záhrobím zavánějící zvuky.Když je k smrti vyděšený Aleš uslyšel, tak se již nedokázal uklidnit.Ledový závan prolétl kolem něj, Aleš zemřel na infarkt.Druhý den ráno se obě sestry vypravily hledat svého bratrance, Aleše do hrobky.Došly na hřbitov, otevřely dveře hrobky, sešly dolů po kamenných schodech a velice nahlas zavřískaly.Co jiného taky mohly dělat, když byl celý Alešův obličej i ruce v bílé barvě.Zavolaly pomoc, vzaly si Zuzčinu kameru a vrátily se domů.Společně si dívky záznam ihned prohlédly.Při společném shlédnutí si dívky teprve začaly uvědomovat, co to po něm vlastně chtěly.Jejich jediným přáním bylo, aby byl Aleš živý a mohly se mu obě omluvit.To bohužel, ale nešlo….. bylo pozdě.Aleš je mrtvý, tak to i navždy zůstane a nic to nezmění ani sebevětší smutek či slzy.