Sídlo

Prolog

Katastrofa stíhá katastrofu a příroda jen přihlíží své silné konkurenci od které by se mohla učit v ničení. Člověk je tvor velmi zvláštní, je nebezpečný jen proto, že dokáže přemýšlet a uvažovat dopředu. Díky těmto schopnostem se sám zařadil na první místo. Je tak vyspělý, že si hraje na boha. Dává život, bere život, rozhoduje o právech druhých, poroučí větru, dešti. Díky tomuto se dostal ke své zkáze. Nevěděl si rady při ohromném globálním oteplování a masovém vymírání druhů. Člověk dokázal během 200 let vyhubit víc jak 2000 druhů živočichů a bezpočet druhů rostlin. Počasí se zmněnilo natolik, že předpověď nebyla možná. Chvíli prší, poté silně žhne slunce, pak sněží, sněžení vystřídá silná vychřice a po vychřici...., to si domyslete sami.

Část první

_______________

kapitola 1

Tvrdí se, že existují na světě bytosti, které by existovat neměly. Někteří je vidí, další s nimi i mluví. Ale ještě nikdo neotevřel bránu, která tyto dva světy rozděluje. Starobylé legendy vyprávějí o bráně, kterou nepostavila lidská ruka a otevřít ji nedokáže nikdo,kdo není zasvěcen. Postavili ji prý bohové. Nikdo tuto bránu ještě nenašel. Říká se, že se nachází někde hluboko v neprobádané části Afriky. Jenomže se něco stalo. Co?!

Draculla 1- incerto partu (neznámého zrodu)

Proudy husté zkažené krve mi stékají po rukách a já je olizuji. Chvíli pomalu, potom ji začínám lízat rychleji a nemůžu se nabažit její sladko hořké chuti. Cítím jak mi nabíhá do žil a já jako bych ztrácel své smysly. Zakusuji se ještě do červavého masa, které v teple hnije ohromnou rychlostí. Vychutnávám si každý okamžik ze soust. Vstupuje do mě síla mrtvého a já se křečovitě svíjím a popadám se za srdce. Už ani nevnímám jeho puls, slyším jen ten šepot v mojí hlavě. Krev je jediné co mě teď zajímá. Chci krev živého tvora. Chci poznat chuť svěžího masa a teplá krev, jenž by mi vstřikovala do tlamy.

Pohledem jsem začal sledovat černou oblohu, byl vidět jen měsíc osvětlující kamennou pláň. Pak jsem pohledem sjel na mrtvé zvíře. Něco mi blesklo hlavou. Co to bylo? Jako bych prožil jeho život. Cítil jsem jeho bolest. Jeho strach. Hrůzou jsem s sebou ucukl a spadl na záda. Podíval jsem se na ruce a uviděl jsem krev. Začal jsem chápat. Já ho zabil. Proč? Proč jsem to nevinné zvíře zabil? Snad ze sebeobrany. Pocit hladu? Snad mě nepřemohl pocit hladu? Ne. To nemůže být přece pravda. Jak jsem mohl udělat něco tak odporného. Něco mě přinutilo se podívat kolem sebe a strnul jsem hrůzou. Byla tam spousta mrtvých těl. Lidskích těl. Všechna hnila. Byla tam už dlouho. Všude byl strašný zápach hniloby masa. Na vzdálených stromech seděli havrani a čekali. Jejich uhlově černé oči mě sledovaly. Vyčkávali. Čekali až odejdu,aby se mohli pustit do hodování. Rychle jsem vstal a chtěl ptáky zahnat, ale zamotala se mi hlava a upadl jsem zpátky na místo kde jsem se sytil krví. Cítil jsem jak se mi smějí. Všichni se mi smějí. Mrtví, i ti zatracení ptáci. Všichni jsou proti mě. Nabral jsem si hrst kamenů a začal jsem je kolem sebe házet. Zaslechl jsem jakési mlasknutí a pak jemné žuchnutí. Jeden z kamenů trefil toho největšího z havranů, zbytek se rozletěl. Chvíli jsem se díval na cukající tělo poraněného ptáka. Ani nevím jak dlouho jsem se na něj díval. Vzal jsem ho ruk a cítil jsem jeho slabounký tep srdce. Umíral. Srdce se mi rozbušilo hrůzou. Měl jsem strach. Vzal jsem život. Nemám přece právo brát něco, co jsem nedal. Havran už přestal dýchat a tep srdce ustal. Jemně jsem ptáka položil na zem a zakryl jsem ho hromádkou hlíny.

Díval jsem se dlouho do prázdnoty. Přemýšlel jsem. Kdo jsem? Tahle jediná otázka mi vrtá hlavou. Kdo má odpověď na otázku? Jsem sám. Nikdo mi to neřekne. A pak jsem si uvědomil, že nemusím být sám. Když jsem já, tak musí být i druzí. Ale když neznám odpověď na otázku kdo jsem, jak tedy mohu hledat ty, co jsou jako já. Uvědomil jsem si, že nejspíš zůstanu sám. Ale jak dlouho. možná si najdou mne. Budu vůbec šťastný?

Dostal jsem strach. Já který jsem vzal tolik životů, mám strach ze smrti. Jak mám udělat,abych se přestal bát? Mám si vzít život nebo čekat až to udělá někdo za mě? Ne. Já se rozhodnu jinak. Nevím zatím jak nebo kdy, ale bude mne to provázet celý můj život. Odemknu si život k nesmrtelnosti. A žádný strach už nebudu znát. Stanu se bohem a ti přeci nelitují života, protože jej mohou dát i vzít. Žádné sebeobviňování. Budu pánem sebe sama a všech co se mi postaví do cesty. Stanu se smrtí i životem. Budu poroučet všemu živému i neživému. Budou ke mě shlížet jako ke svému pánu. Budou prosit, žadonit, abych jejich život ušetřil.

Začíná svítat. Toto není má doba. Temnota se stane mou rukou. Temnota je mým domovem. Nemám z ní strach jako ti druzí. Světlo patří slabým. Musím se skrýt. Je čas. Má vláda započne již brzy,dnes ale ne. Dnes ne. Není správný čas. Musím čekat. Vím že nebudu čekat dlouho. A až započne má chvíle, ovládnu vše, co mi právem náleží. Proto jsem přece zrozen. Odpověď se dostavila brzy, až nečekaně. Odpověděl jsem si sám. Ale není opověď jako odpověď? Jsem Bůh. A kdo je víc? Kdo se mi může rovnat? Jsem Pánem všeho.

kapitola 2

Lidé. Jsou to podivná stvoření. Dejte jim do ruky klacek a ovládnou svět. Dejte jim na starost zemi, podmaní si celý vesmír. Tvrdí, že jsou dokonalí. Ale co jsou doopravdy zač? To nikdo neví. Jen jedna věc je jistá. A to ta, že už je pozdě na to to zjišťovat.

Draculla 2 - Kdo jsem?

Každý chce znát pravdu. Ale jsme ochotni nést následky za důsledky vyvolané odpovědí na naši otázku? Na tuto otázku se sice nedá odpovědět, ale můžeme odpovídat různě. Záleží na tom komu je otázka položena, kolik dotyčnému je, jakého je pohlaví, vzdělání, času položené otázky a místu. Odpovědi se tedy budou různě lišit. A stojí nám ta odpověď za to? Co když nebude splňovat naši představu? Nebo odpověď bude neúplná? Z jedné otázky tedy vznikají další a které nám komplikují celou situaci. Každý kdo chce znát odpověď na svou otázku by si měl pořádně promyslet jak se zeptá, a měl by si promyslet, jestli stojí za to se vůbec ptát. Mnozí si dokáži odpovědět sami. A takováto odpověď může být někdy víc než dostačující a může být i lepší než ty které by padly. Je to správné si tedy odpovídat sám? Ale co když jste sami? S jakou odpovědí se spokojíte? Samozřejmě s tou, která padne z vašich úst.

Jaké otázky se honí vaší hlavou když jste sami? Nebo o sobě nevíte absolutně nic? Bojíte se? A jestli se bojíte, tak čeho? Máte strach sami ze sebe? Nebo že vám někdo ublíží? Zkoumáte svou identitu a nemáte zdání kdo jste a odkud jste. Nevíte čeho jste schopni. Jste nebezpeční? Srandysti? Ubožáci?

Ale co když jste něco, co se nedá popsat? Děláte věci, o kterých by jste nikdy neřekli, že budete dělat? Nejste si jisti svými činy? Svou totožností?

Co se stane když si odpovíte na svoje vlastní otázky a začnete jednat. Co se stane?

Draculla 3-sanguis vitam est (krev je život)

Je noc. Je tak temná a chladná. Nemám tvář. Místo tváře mám strach. Nemám ruce. Místo rukou mám smrt. Nemám srdce. Místo srdce mám vášeň. Každý kdo na mne pohlédne, je jako zkamenělý. Mají strach. Neví jestli utéct, nebo se poddat strachu. Beru si jejich život, abych já měl ten svůj. Bez krve nemohu být , krev je život.

Něco mi blesklo hlavou. Co to jen je? Co je to za myšlenku? Nebo to je vzpomínka? Viděl jsem sebe. A lidi. Byl hrozný zmatek. Křik. Slyšel jsem křik. Křik dětí. Mých dětí. Jak je to možné?

Podíval jsem se na obzor kde byl starý vyvrácený strom. Někdo tam stál. Za ním přicházel další. A další. Během chvilky tam stálo nejmíň tucet lidí. Něco se mi na nich nezdálo, byly jako bez života, jako by je noc ovládala. Měsíční paprsky jim byly loutkovými nitěmi. V očích měli prázdo, přesto měli pohled upřený na mě. Nevěděl jsem jestli se mám bát nebo zaútočit, či ustoupit. Začali postuně poklekávat. Klaněli se. Klaněli se mi. Byl jsem ohromený. Nevěděl jsem jak reagovat. Když tu jeden z nich povstal. A řekl šeptavým hlasem: ,,Můj Pane, konečně Vás potkáváme. Jsme rádi, že jsme Vás nalezli. Dloho jsme bloudili po této krajině a hledali Vás. Chceme domů. Chceme od vás, aby jste se stal naším otcem, naším mistrem, vůdcem. Dopřejte nám to. Jsme sami a nevíme co máme dělat." Povšiml jsem si jeho prodložených špičáků. Až teď jsem pochopil. Tohle jsou mé děti. Ale jak to? Jak je tohle možné?

kapitola 3

Děti Posledního soudu

P.S. 1

Nebe a peklo

Na počátku dějin Země došlo ke sporu mezi nebem a peklem. Byla už spousta bitev. Archanděl Michael bojoval s věčným drakem , mohutným démonem. Byl to strašlivý souboj, ale Michael zvítězil a démona přemohl. Spoutal jej řetězy tak silnými, že nic mocného nemělo sílu ho rozbít a věčného draka osvobodit. Dlouhé doby byl spoután a čekal na poslední soud až ho jeho Pán osvobodí.

Archanděl Gabriel musel bojovat s mořskou obludou Leviatanem, který chtěl osvobodit věčného draka na příkaz Pána pekel. Boj to byl krutý a nelítostný. Nakonec Gabriel Leviatana přemohl když mu zabodl svůj meč do hlavy.

Dlouho byl klid, dokud se samotný Pán pekel nerozhodl osvobodit věčného draka a vzkřísit Leviatana a pak pokořit nebesa. Dlouho zněl děsivý řev pekla. Zdálo se, že Satan zvítězil, ale Pán Bůh poslal posledního posla. Anděla apokalypsy Abbadona. Jeho jméno budilo hrůzu v Satanových uších jako strašlivý skřípot. Abbadon byl jediný, který souhlasil, že se Pánu pekel postaví tváří v tvář.

Když souboj měl započít Satan dlouho posílal své démony a Diaobola aby oslabili Abbadona. Ale jako Fénix vždy otřepal svá křídla z popela a zasadil ránu pokaždé svěží a silnou .

Než Satan dostal odvahu, trvalo to dlouho. Abbadon čekal na zemi a vyhlížel svého soupeře. Když konečně dostal Satan odvahu postavit se Abbadonovi začal řvát hlasem tak silným, že praskaly skály a dělil zemi. Abbadonovi zasazoval rány tak ohavné a zlé, že Abbadon padl na kolena. Ale nevzdával se. Když se Satan chystal zasadit poslední ránu, tak ho Abbadon oslepil světlem. Pán pekel chtěl utéct, ale anděl mu pokaždé zkřížil cestu a zasazoval mu údery jeden za druhým. Satan padal k zemi. Abbadon rozthl zemi a Satana do ní uvěznil. Dodnes je svázán a pokořen.

Ale ještě není všemu konec. Toto byl jen začátek. Konečný souboj teprve přijde. Kdy tisíce andělů budou vedeni Kemuelem ve dni posledního soudu a budou ničit svět. V čele bude stát Michael a Ealeb, vládce planety Mars. Až souboj započne, uplyne dlouhá doba. Ale v počátku bitvy bude slyšet řev, strašlivý řev. Řev dětí.